Základní program pro správu balíků v Debianu (dpkg) je poměrně jednoduchý. Umí sice instalovat a odstraňovat balíky, ale to je tak vše. Chcete-li občas ručně stáhnout a nainstalovat jeden nebo dva balíky, klidně si s dpkg vystačíte. Máte-li ale spravovat větší množství balíků, objeví se najednou spousta drobných podivností. Například pokud balík závisí na několika dalších, musíte si je ručně stáhnout a poté ve správném pořadí nainstalovat. Když se později rozhodnete dotyčný balík odstranit, musíte pamatovat i na jeho závislosti, protože dokud je ručně neodstraníte, tak budou ležet v systému a zabírat místo na disku.

Protože je ruční správa balíků únavná a nudná záležitost, přichází většina systémů pro správu balíků s programy, které převezmou většinu (někdy i všechnu) práci na sebe. Systém apt poskytuje společné zázemí pro takovéto programy, mezi něž se kromě aptitude řadí třeba synaptic a apt-watch.

apt pracuje tak, že si udržuje seznam dostupných balíků. Tento seznam se používá pro nalezení balíků, které mohou být aktualizovány na novější verzi, stejně jako pro instalaci balíků zcela nových. apt také umí automaticky řešit závislosti mezi balíky. Pokud se rozhodnete instalovat nový balík, apt si sám zjistí vyžadované balíky a pokud ještě v systému nejsou, automaticky je doinstaluje.

Při práci se správcem balíků založeném na aptu (např. aptitude) budete obvykle provádět tři základní úkony. Nejprve aktualizujete seznam dostupných balíků, obvykle stažením nových seznamů ze serverů Debianu. Poté si ze seznamu vyberete balíky, které chcete instalovat, aktualizovat nebo smazat. Na závěr tyto změny zaznamenáte, čímž se provede vlastní instalace, odstranění, atd.

Seznam „zdrojů“ - míst, kde se nachází debianí balíky - je zapsán v souboru /etc/apt/sources.list. Obsah a formát tohoto souboru je mimo rozsah naší příručky, ale je popsán v manuálové stránce sources.list(5).