Upozornění! Tento překlad je příliš zastaralý, prohlédněte si prosím originál.
Co to znamená svobodný? neboli Co je myšleno svobodným softwarem?
Poznámka: V únoru 1998 byl učiněn pokus o nahrazení termínu svobodný software pojmem otevřený software. Tato rozprava o terminologii odráží základní filozofické rozdíly, ale praktické požadavky kladené na softwarové licence i diskuse ve zbytku stránky, jsou v podstatě stejné, jak pro svobodný software, tak otevřený software.
Termín svobodný software by pro někoho mohl být matoucí, obzvláště
pak v původním anglickém tvaru free software
, kde free
lze přeložit jako zdarma
. To je však jen jeden z vícero možných
významů tohoto slova, v anglickém výkladovém slovníku je u free
uvedeno přibližně dvacet významů a jen jeden z nich je zdarma
.
Zbytek se nějakým způsobem dotýká volnosti a absence omezení. Když se
tedy hovoří o svobodném (free) softwaru, je tím myšlena
svoboda, ne cena.
Software, který je volný v tom smyslu, že není třeba za něj platit, nemusí být nezbytně nutně volný i ve smyslu svobody. Může být například zakázáno tento program dále kopírovat a téměř určitě nebudete moci do něj zasahovat a upravovat ho. Software zdarma často bývá jen nástrojem nějaké marketingové kampaně, která má podpořit spřízněný produkt, nebo je jeho účelem pouze snaha vytlačit slabšího konkurenta z trhu. Nemáte žádnou záruku, že takový software zůstane zdarma i v budoucnu.
Nezasvěcení někdy vnímají pouze dvě roviny, buď pro ně software svobodný je nebo není. Ve skutečném životě však nastanou situace, kdy tato hranice tak úplně zřejmá není. Abychom si ujasnili, co je myšleno pojmem svobodný software, je potřeba si udělat malou odbočku do světa softwarových licencí.
Autorské právo (copyright) představuje způsob ochrany práv tvůrce určitého díla. Ve většině zemí platí, že pokud vytvoříte nějaký program, automaticky se stáváte vlastníkem autorských práv k tomuto softwaru. Licence je pak způsob, kterým autoři umožňují ostatním se svým dílem (v tomto případě se softwarem) dále nakládat, a to za takových podmínek, které jsou pro autora díla přijatelné. Je na autorovi, aby do svého díla zahrnul licenci, jež určuje, jakým způsobem může být se softwarem nakládáno. Podrobnější debatu o autorském právu je možné nalézt na stránkách https://www.copyright.gov/.
Je zřejmé, že různé situace vyžadují různé licence. Softwarové společnosti se snaží chránit svá aktiva, proto dávají k dispozici pouze zkompilovaný kód (pro člověka nečitelný), jehož užití je navíc všemožně regulováno. Autoři svobodného softwaru se naopak snaží o nějakou kombinaci následujících cílů:
- Zabránit použití zdrojových kódů v proprietárním software. Jelikož svůj kód dávají k dispozici všem, nechtějí, aby si jej někdo přivlastnil. Využití kódu je v tomto případě vnímáno jako projev důvěry: je možné jej používat, pakliže hrajete podle dohodnutých pravidel.
- Ochránit identitu autora kódu. Lidé jsou na svou práci obvykle velmi hrdí a nechtějí, aby si někdo jiný přivlastnil zásluhy a odstranil z kódu jejich jméno, popřípadě dokonce tvrdil, že tvůrcem programu je on sám.
- Zajistit distribuci softwaru včetně zdrojového kódu. Jedním z problémů spojených s většinou proprietárních produktů je, že nemůžete opravit nalezené chyby nebo si program upravit dle svých potřeb, protože zdrojové kódy nejsou k dispozici. Firma se také např. může rozhodnout, že již dále nebude podporovat hardware, který používáte. Mnoho svobodných licencí přímo ukládá za povinnost, aby byl software dodáván i se zdrojovými kódy. Tím je uživatel chráněn, neboť může program přizpůsobit svým potřebám.
- Uložit za povinnost, aby jakákoli další díla, která budou obsahovat části kódu svobodného softwaru (v terminologii autorského práva jde o tzv. odvozená díla), musela použít stejnou licenci jako dílo, ze kterého vycházejí.
Někteří autoři se rozhodnou napsat si svou vlastní licenci. Na to je často nahlíženo s despektem, neboť takovéto na míru šité licence často obsahují záludné nuance. Použité formulace bývají dvojsmyslné, popřípadě autor stanoví podmínky, které se vzájemně vylučují. Napsat kvalitní licenci, která by následně obstála třeba u soudního řízení, je ještě těžší. Naštěstí již existuje dostatek licencí, které pravděpodobně pokryjí většinu situací, jež budete řešit.
Tři z těch nejvíce používaných jsou:
- GNU General Public License (GPL). Krom licenčních podmínek samotných na stránkách projektu GNU naleznete i podstatné informace o pozadí celé problematiky softwarových licencí. Jde o jednu z nejpoužívanějších svobodných licencí na světě vůbec.
- Artistic licence.
- BSD licence.
Některé společné znaky těchto licencí.
- Software je možné nainstalovat na libovolné množství strojů.
- Počet uživatelů softwaru v danou chvíli není nijak omezen.
- Je dovoleno vytvořit libovolné množství kopií daného software a předat je komukoli dále.
- Další upravování softwaru není nijak omezeno (s výjimkou nutnosti zachovat některé poznámky či upozornění).
- Neexistují žádná omezení distribuce či dokonce prodeje softwaru.
U posledního výše zmíněného bodu by se mohlo zdát, že je v rozporu s celkovým pojetím svobodného softwaru. Opak je však pravdou, jde o jednu z jeho předností. Jelikož licence umožňuje svobodnou distribuci, jakmile někdo získá kopii softwaru, může jej sám dále rozšiřovat, dokonce jej zkusit prodávat. V praxi vytvoření takové elektronické kopie téměř nic nestojí. Nabídka a poptávka se pak postarají o to, aby cena zůstala nízká. Pokud je pro zákazníka pohodlnější získat nějaký program nebo sadu programů na médiu, např. na CD, může si prodejce naúčtovat cenu dle svého uvážení. Pokud však nasadí příliš vysokou marži, objeví se na trhu další prodejci a konkurence stlačí cenu dolů. Výsledkem je, že několik instalačních CD s Debianem je možné získat řádově za několik desítek korun.
I když svobodný software není úplně bez omezení (toho lze docílit
pouze publikací díla jako tzv. volného díla), dává uživatelům možnost
si jej přizpůsobit tak, aby plnil jejich specifické potřeby. Zároveň
chrání práva tvůrců softwaru. Tímto je vystiženo, co bylo myšleno oním
slovem svobodný
.
Projekt Debian je velkým zastáncem svobodného softwaru. Jelikož tvůrci softwaru používají různé licence, byla vytvořena sada směrnic, tzv. Zásady svobodného softwaru pro Debian (DFSG), která se snaží stanovit rozumnou definici toho, co je podstatou svobodného softwaru. Součástí hlavní distribuce Debianu se pak může stát pouze takový software, který je s touto sadou zásad v souladu.